Coronavirus je funkční instrument, který hravě překonává civilizaci státu a jeho Ústavnost a Listinu základních práv a svobod.

Instrument ve smyslu funkcí, které nastolí ti co jsou nad náma, bojem“ proti coronavirům.

Tyto funkce se dají programovat vůči čemukoli a skrze cokoli.

Z parazita vůči tělnímu prostředí člověka a jeho přirozených imunitních reflexí, je nyní konstrukcí Nejvyššího nastolený parazit vůči jeho rozumovému a duchovnímu bytí.

Z viru se stal Bůh. Rouška jako eucharistie.

A to ve schopnostech těch, kdo virus mají v mediální a brzy i v zákonné moci. Konstrukce události vůči zákonu. Nikoli zákon vůči události a její konstrukci. ( Ústava článek č.4. )

Ve smyslu sociálním. Zákon se nyní skrze virus nastoluje vůči dané deprivantní události – rouška – tak, aby byla deprivantní událost zákonem. To nás nejspíš čeká.

S Bohem to má společné to, že je skrze církevní zákony, je Bůh nábožensky – funkčně sociálně – nedotknutelný. Jako funkčně sociálně virus. S jeho rouškou a dalšími omezeními.

Co je nebezpečné

Avšak církevní zákony vybavují náboženství a instituci toto náboženství reprezentující. Bůh je nejspíš zcela paf, že je Trojjediný a Ježíš Kristus z duchovních vztahů člověka vůči němu, přijímá tyto skrze Ducha svatého, jako krev…1. konstatinopolský koncil – o tisíc let později tridentská mše. Takže virus je nyní paf z toho, co z něj udělá Nejvyšší…Jsme blízko zrůdě.

Takže – nastává zcela nové náboženství.

Evropa od svého prvopočátku ve smyslu státu, byla státem skrze boha či bohy. Má tradici a ZKUŠENOSTI býti náboženská.

Neboť náboženstvím byly v rámci státu pouze a jen zákony náboženství opatřující.

( Platon – smysl Boloňského církevního práva – humanismus 1450.)

Vývoj kulturní Evropy byl do okamžiku Rakouského osvícenství a Francouzské revoluce o harmonickém vztahu instituce církve a instituce státu. V rychlosti zmíním snahu J.V. Marie Terezie o změnu školského zákona, kdy školy provozovaly či na ně měli značný vliv jezuité. Došlo k jejich likvidaci….Viz Josef.II. Napoleon chtěl sice církev zlikvidovat od státu, ale pak ustoupil. Stejně jako Benito Mussoliny – Vatikán…

A naše fixe je o tom, že se tyto zákony „církevní“, vrátí do bytí státu.

Novodobá církev –KPND – Komise pro národní dezinfexi, bude mít a bude se řídit vlastními zákony…Světská moc předá delikventa KPND. Nastane humanitární likvidace. ( Kurva vykoupal bych Václava Havla. Humanitární likvidace nakažených je humanitární nutností…)

Nastanou hrůzy.

Které skrze jakoukoli církev a instituci spjatou s náboženstvím vznikají.

Covid bude zabíjet preventivně

Stát bude likvidovat nikoli nakažené. Nýbrž NEPOSLUŠNÉ.

A naše Kateřina z Gotaliky je neposlušná slečna.

Autor: Luboš Szmatana

Desatero

Ve velikého Covida budeš věřit od svítání do svítání
Ve velikého Covida budeš věřit od jara do podzimu a od zimy do zimy
Zapochybuješ-li, stihne mě veliký trest Covidův
Vycestuješ-li, budeš upálen na státní hranici
Sundáš-li roušku na veřejnosti, tvá živnost bude zničena
Vnukneš-li hříšnou myšlenku někomu jinému či svému dítěti budeš polapen státními inkvizitory
a tvoje rodina bude ztrestána vysokou pokutou a veřejným zostuzením
Zesmilníš-li bez ústenky, tvé tělo bude spáleno
Ani ve snu nezapochybuješ o jeho existenci
Půjdeš-li do práce, tvá duše bude navždy vyloučena z lidské společnosti
Vláda tohoto státu tě hlídá…

CÓMEN…

KLÍČOVÁ SLOVA: 
Covíďata všech zemí spojte se ! Covidí internacionála... Marxův Covidán, Covid=bible, Covidí chvalozpěv, Kovídek, Viroušek

🌍 Globální rovina: Proč se covidové kampaně staly kontroverzní

Pandemie covidu odhalila zásadní slabinu moderních států: většina vlád neumí komunikovat nejistotu. V situaci, kdy se vědecké poznání měnilo z měsíce na měsíc, kampaně často předstíraly absolutní jistotu a později tato tvrzení tiše revidovaly. To se týkalo především otázek účinnosti opatření, změn kolem doporučení respirátorů nebo délky infekčnosti. Vznikl prostor, ve kterém jedna strana začala obviňovat druhou z dezinformací, a přitom obě reagovaly na stejný problém – nejasná a nedokončená data.

Další globální spor se týkal rovnosti přístupu k vakcínám. Zatímco bohaté země si objednávaly dávky pro třetí a čtvrté posilující injekce, velké části Afriky neměly ani první. Některé neziskové organizace označily tuto situaci za „morální selhání 21. století“.

Do toho vstoupila téma svobody projevu. Sociální sítě mazaly příspěvky o laboratorním původu viru nebo neobvyklých nežádoucích účincích – a později se ukázalo, že část těchto diskusí byla legitimní. To vytvořilo dlouhodobý problém: část veřejnosti dodnes pochybuje, zda byly covidové kampaně vedeny transparentně, nebo zda se skrývala nepohodlná data.

🇨🇿 Česká rovina: Co bylo specificky české

V českém prostředí se konflikty kolem covidových kampaní umocnily několika faktory.

1. Ztráta důvěry kvůli komunikačním zmatkům

Vláda často měnila rozhodnutí prakticky ze dne na den. Jednou měly být otevřené školy, poté se zavřely; nejprve stačily látkové roušky, pak musely být respirátory; nejprve se slibovala „svoboda pro očkované“, později tato garance mizela.
Lidé si nepamatovali, co platí – a přestávali důvěřovat i tomu, co teprve přijde.

2. Kampaně, které působily odtrženě od reality

Reklamní spoty jako „Tečka za covidem“ byly kritizovány za přílišnou jednoduchost, nedostatek vysvětlení a za to, že ignorují obavy váhavých lidí.
Část společnosti měla pocit, že se místo odborné diskuse používá politický marketing.

3. Rozštěpená odborná scéna

Čeští epidemiologové, lékaři a výzkumníci se často dostávali do ostrých mediálních sporů.
Na jedné straně stáli zastánci provozování přísných omezení, na druhé ti, kteří požadovali otevření škol, mírnější restrikce nebo jinou rovnováhu mezi zdravotními a sociálními dopady.
Běžný občan tak slyšel večer v jednom pořadu pravý opak toho, co zaznělo v jiném.

4. Politická rovina – možná nejsilnější kontroverze

Česko vstoupilo do pandemie v období předvolebních napětí. Některá rozhodnutí připomínala spíše reakci na tlak médií nebo zájmových skupin než promyšlená strategická rozhodnutí. To vedlo k dojmu, že covidová opatření jsou řízena politicky, nikoli odborně.

🧭 Jak se tyto kontroverze zapsaly do paměti společnosti

Globálně i v Česku pandemie ukázala, že veřejnost není náchylná odmítat vědu – odmítá ale nekonzistentní, nejistou nebo přehnaně sebejistou komunikaci. Kontroverze covidových kampaní se tak nestaly symbolem boje proti medicíně, ale symbolem zápasu o důvěru. A ta byla v mnoha zemích vážně narušena.