Nedávno se nám do rukou dostala ostrá předžalobní výzva jednoho zákazníka vůči servisu (viz text výše). Zákazník v ní s precizností chirurga cituje paragrafy Občanského zákoníku (§ 2593, § 1978, § 2612), hrozí odstoupením od smlouvy, počítá dny prodlení a opírá se o vyjádření Sdružení ochrany spotřebitelů. Právně je to text nepochybně zajímavý.
Představte si nyní situaci, že tento zákazník přijde do překladatelské agentury a chce tento svůj text úředně přeložit (např. pro polský soud nebo polského obchodního partnera) do polštiny. A jako bonus začne překladateli diktovat, jak má překlad vypadat, jaké polské právní obraty má použít, nebo následně práci soudního tlumočníka polského jazyka ostře kritizovat.
Proč v oblasti úředních překladů naráží představa zákazníka na nekompromisní zeď zákona?
1. Úřední překlad není „překlad na zakázku“ podle přání klienta
U běžného marketingového textu pro e-shop můžeme s klientem diskutovat o tom, zda se mu líbí to či ono slovíčko. U úředního (soudního) překladu se však hra mění. Soudní tlumočník je jmenován státem (v ČR Ministerstvem spravedlnosti) a jeho povinností je naprosto věrně, přesně a objektivně převést text z jednoho právního systému do druhého.
Pokud český zákazník v textu mluví o „odstoupení od smlouvy z důvodu podstatného porušení“, tlumočník polského jazyka nemůže text „přibásnit“ tak, aby laicky zněl lépe. Musí použít přesný polský ekvivalent odpovídající polskému právnímu řádu (např. termíny z polského Kodeks cywilny). Tlumočník nese za správnost překladu trestní i materiální odpovědnost – jeho pánem není klient, ale zákon.
2. Když zákazník kritizuje polského soudního tlumočníka
Občas se stává, že zákazník (často s pocitem, že umí trochu polsky, nebo že mu „Google Translator napověděl jinak“) začne práci polského tlumočníka napadat. Vzkaz pro takové kritiky je jednoduchý: Nechte zákazníka, ať kritizuje práci úředního tlumočníka polského jazyka přímo v polském jazyce a s odkazy na polské právo!
V tu chvíli totiž většina laických kritiků okamžitě pohoří. Proč?
- Český vs. polský právní systém: Český občanský zákoník používá termíny, které v polském právu nemají doslovný překlad. Najít správný ekvivalent pro „přiměřenou dodatečnou lhůtu poskytnutou výslovně nebo mlčky“ vyžaduje hluboké znalosti polské právní terminologie.
- Kulaté razítko jako garance: Soudní tlumočník polštiny svým podpisem a pečetí stvrzuje, že překlad souhlasí s textem originálu. Pokud má zákazník pocit, že překlad je špatný, nemůže jej jednoduše odmítnout převzít, protože „se mu nelíbí“. Musel by dokázat věcnou a právní nesprávnost, což laik bez vhledů do polské jurisdikce nedokáže.
🛠️ Jak správně přistupovat k reklamaci překladatelských služeb?
Znamená to, že překladatel je neomylný bůh? To rozhodně ne. I soudní tlumočník je jen člověk a může udělat chybu (např. překlep v čísle faktury nebo v datu – v textu výše máme data z roku 2019).
Pokud chcete reklamovat úřední překlad, postupujte profesionálně:
- Identifikujte věcnou chybu: Poukažte na konkrétní překlep v číslech, jménech nebo jasný terminologický posun.
- Konzultujte, nediktujte: Pokud máte k dispozici polského právního poradce, který doporučuje specifický polský termín, předejte toto vyjádření agentuře předem. Profesionální tlumočník polštiny s vámi rád konzultuje možnost použití daného výrazu, pokud neodporuje věrnosti originálu.
📈 Úřední překlady právních dokumentů, výzev a smluv do polštiny jsou královskou disciplínou lingvistiky. Nejedná se o texty, kde je prostor pro kreativitu nebo laické nápady zákazníků. Chraňte své byznysy před právními riziky v zahraničí a svěřte své dokumenty profesionálům, kteří polskému právnímu jazyku skutečně rozumí.