Dne 20.02.2020 jsem byla pozvána na OSPOD společně se svým manželem a přivedla jsem s sebou též našeho syna KK, kterého máme ve střídavé péči.
Uvedla jsem, že otec, když měl syna v péči začátkem února, mu vysadil léky předepsané od lékařky a vzal ho na oběd do restaurace. Přestože měl být K doma v teple a po víkendu ho čekala kontrola u pediatra. Výsledek byl takový, že synův stav se zhoršil a dostal antibiotika na 12 dnů, což ho vyloučilo z účasti na pravidelných kurzech bruslení a podobně. Sociální pracovnici tato skutečnost nezajímá, odmítla to zanést do zápisu. Načež alespoň otec uznal, že udělal chybu.
Manžel nyní žije s novou partnerkou a jejími dvěma dětmi. Syn se mi před pár dny svěřil, že se k němu nevlastní sourozenci nechovají přátelsky a že se mu to nelíbí. Prohlásil to ve smyslu, že se nemají rádi. Toto jsem tedy v rámci návštěvy komunikovala se sociální pracovnicí. Dle jejích slov jsem prý pouze vztahovačná a nejsem s tím vším srovnaná já.
Následně ale sama provedla šetření, kdy si promluvila se synem o samotě. Potvrdila nám, že si chlapci nerozumí. Otec se k tomu vyjádřil, že si kluci vystačí i několik hodin o samotě v pokojíčku. Požádala jsem manžela, aby se synovi, i přestože má novou rodinu, více věnoval, protože syn tam chodí především za ním. Sociální pracovnice se k tomu vyjádřila, že nemám syna držet v bublině a vše je v pořádku.
Ke konci sezení jsem byla pod nátlakem donucena podepsat souhlas s vyšetřením syna u dětského psychologa, které požaduje otec. Přestože byl syn již v prosinci 2019 zkontrolován v rámci rodinné poradny u Mgr. Č v Praze, který během své mnohaleté praxe působil i několik let na dětské psychiatrii. Prohlásil ho za zdravého a velmi šikovného chlapce. Stejný názor zastává i sociální pracovnice, rovněž i učitelky v MŠ. Vyslovila jsem obavu, jestli je další vyšetření opravdu nutné. Načež mě sociální pracovnice šokovala tím, že začala přímo vyhrožovat, prý pokud to nepodepíšu, nechá vyšetřit mě i otce, a syna nechá umístit do Klokánku na 3 měsíce.
Koncem ledna jsme měli stání u soudu, kde nic podobného, jako nutnost psychologického vyšetření syna, nebylo nařízeno.
Dále jsme byli sociální pracovnicí odesláni do partnerské poradny. Snažila jsem se jí vysvětlit, že syn byl několik týdnů nemocný a já také, musela jsem kvůli tomu přesunout termíny na hematologii. Takže nevím, kdy se budu moci účastnit sezení v partnerské poradně. Na to mi sdělila, ať na ní vůbec rakovinu nezkouším, že ji to nezajímá. Ostatně již před několika měsíci se vyjádřila tak, že to, že jsem syna čekala a porodila během léčby chemoterapií, nepovažuje za hrdinství.
Vůči OSPOD jsem vznesla před několika měsíci požadavek, že bych potřebovala auto, které je ve společném jmění manželů, a tudíž bych ho uvítala alespoň na jeden den v týdnu k dispozici pro syna. Na to mi bylo sociální pracovnicí sděleno, že neví, na co si stěžuji, že si ten nákup a podobně taky přitáhne v ruce sama. Další postup se nekonal. Manžel auto příliš nevyužívá a K. momentálně vozím v kočárku k doktorce.
Osobně se snažím problémy řešit napřímo s otcem. Dnešní návštěva byla iniciována ze strany otce, kdy udal OSPODu, že nesouhlasí s tím, že jsem zakoupila malému bundu s obrázkem Tlapkové patroly. Sociální pracovnice si myslí, že mu nemám koupit vše, na co ukáže. Syn si bundu výslovně přál.
Celá situace mě velmi mrzí, jsem zklamaná. Na synovi mi velmi záleží a snažím se dělat vše pro to, aby byl šťastný a spokojený.
