Sekty se nedají moc dobře poznat. Vplíží se do života nenápadně a převezmou kontrolu. Zdá se to jako záchrana, pomoc někdy hodně vítaná a pocit vděku, na druhou stranu jde o řízené ovládnutí a zmocnění se oběti. Ta se může potýkat s různými problémy, být v určitých složitých situacích nebo prostě být příliš důvěřivá a chtít se zapojit.

Moc sekty

Mění se to velmi strategicky v postupné převzetí do moci sekty. Ta se chová cíleně vlezle a snaží se zaujmout svoji oběť pomocí témat, která vzbuzují strach nebo výčitky, eventuálně dovolí svým novým členům, aby je zachraňovali před potížemi a vlastními problémy. Člověk jim chce pomoci z dobré vůle a chytí se do sítě, kde se realizuje při řešení problémů. Tím na sebe ale vyzradí ty svoje vlastní a ukáže, jak to zvládl nebo nezvládl, když se je snaží nějak vyřešit. Sekta má tím dost informací, aby s člověkem začala manipulovat a přetáčet ho k sobě.

Atmosféra v sektě

Například vytváří pohodovější atmosféru než má doma, snaží se věci chápat a tvářit se uvědoměle. Vytváří podmínky pro vstup do sekty pomocí iluze láskyplného prostředí. Ačkoli se to může zdát jasné a prvoplánové, hodně lidí ve složitých situacích je natolik otevřená pomoci z vnějšku, že podlehne svodům sekty. Tak se jako by přesunou do klidu a pokoje, kde se člověk cítí milovaný a chápany, uznávaný a respektovaný, je tam dobře, jako u rodiny.

Izolace sektou

Postupně ho sekta zaizoluje do svého vlivu výhradně a argumentuje prostě vlastní logikou a pravidly, která si oběť osvojí a platí to zejména pro lidi, kteří mají v principu nějaké komplexy nebo vnitřní nejistotu a jsou málo asertivní. Líbí se jim skupinová sounáležitost a kolektiv, který ale neznamená bezpečí. Mnohé sekty se ve skutečnosti obávají konce světa nebo jiných apokalyps a mají svoje vlastní úsudky a plány na záchranu, které ale končí v tomto životě nešťastně. Oběť je tak místo skutečně podporujícího a bezpečného zázemí v nebezpečí.

Autorkou článku je: P.N.