Systém zákonů v ČR v souvislosti s rodinným právem se ztratil v bordelu. Není žádná kontrola ani dostatečná ochrana pro zájmy nezletilých a hromada případů se ocitá v nekonečném poli stížností, žalob a neustálých bojů s negativním dopadem na to nejcennější a to je dítě.
Kdo za co bojuje
Jedna strana bojuje za svoje vlastní neomylné představy a druhá se nemůže vzdát, takže se vzájemně musí pobít hromadou papírů a textu. Co jeden nějak myslel, druhý nevěděl a nebo prostě nechtěl. Až se jednoho dne sečte počet papírů, které střídavá péče vygenerovala, zbude místo děti jen archiv plný nesmyslných pomluv, za které by se styděla asi i bába Kelišová. Hlásit se musí, ovšem s rozvahou. A dělat si z úřadů vlastní alibi, jako některý nezodpovědný rodič, není příliš dobrý ukazatel, kdy hlavně trpí malé bezmocné děti.
Dítě jako rukojmí
Zabrat si dítě jako rukojmí a nedovolit žádný kontakt pod záminkou, že by se přeci něco mohlo stát, a navíc tím strachem otrávit i úřady, už je jednoznačný šikanózní manipulační počin.Kdo nezažil systém vydávání předběžných opatření na dítě, kde otec si účelově vymyslí problémy a pomluvy, které se mu zrovna hodí, a záměrně vyvolá dojem strachu a nejistoty, načež zareaguje náš byrokratický aparát.
Úřední postupy
Úřední postup umožní na takové lži reagovat velmi tvrdým postupem a vydat předběžné opatření, údajně na ochranu dítěte. Takže jeden rodič, se pasuje do role ďáblova advokáta a zatvrzele bombarduje soudy házením špíny na druhého, čímž vytváří iluzi vlastní hodnověrnosti a nadřazenosti, až mu soud ustoupí a vyhoví. Sám sebe považuje za zdroj pravdy, něco osvíceného a dokonalého a druhého vidí skrze ta nejhorší nejšpinavější skla.
Destrukce dítěte
Pravděpodobně veden nenávistí a destrukcí se takto zmocní nebohého dítěte a převezme kontrolu nad vším, aby mohl hlavně organizovat a řídit životy druhých podle sebe. Po vydání předběžného opatření, které je vždy jednostranné a nevýhodné pro ostatní, se už nedá nic dělat. Nasadí se na to policie veškerým svým dostupným arsenálem a kapacitou a jedná mocnou rukou zákona.
Odvolací soud
Nic na tom už nezmění ani desítky právníků za statisíce. Musí se podat odvolání k odvolacímu soudu, které trvá týdny až měsíce beze změny a teď už má stát dost času, aby nereagoval a dítěti zničil život. Dále se nedá už nic změnit a vůbec na doručení samotného výsledku odvolání má stát další měsíc, přičemž než se vůbec k výsledku dobere, má další nekonečnou lhůtu. Protože se samozřejmě úřednici a soudci vzájemně ještě kryjí, nikdy už zcela neshodí rozhodnutí soudce nebo soudkyně, kteří PO vydávali…
Odvolací senát
Ideálně si to ještě pojistí tak, že přímo v odvolacím senátu při krajském soudu sedí někdo ze soudu okresního. Patová situace, která končí kolapsy poškozené protistrany a zničením dětského světa, je vizitka státu. Život se dostane do spirály soudních procesů a stání a dokazování. Dochází ke ztrátě zaměstnání, příjmu, úcty, hodnověrnosti, jistoty, stability, bezpečí a důvěry. Stát umožní jedné straně, aby vychýlila život druhého z rovnováhy takovou silou, že to nejde ustát.
