Mnohá zemědělské nemovitosti i celé usedlosti s hektary zemědělské půdy se tak dostaly až do situace, kdy byly zadluženy jejich vlastníky a tak skončily v exekuci a následně v nedobrovolné dražbě. Pro tu nemovitost i jejího vlastníka to je možnost jakéhosi „restartu“. Pokud dlužník nebyl předlužen, oddluží se, nemovitost se očistí od dluhů a nový vlastník – vydražitel může tu „svou“ nově nabytou nemovitost rekonstruovat, znovu využívat.

Zemědělské pozemky jsou také nově zcelovány do větších celků a to nejen z ekonomických důvodů. Naši předci, pokud to byli jen chalupníci, měli malou zemědělskou usedlost po r. 1945, tak dostali v pohraničí od státu tzv. příděl zpravidla o velikosti 10 hektarů. Nikdo tehdy netušil, co způsobí násilná kolektivizace padesátých let. Dnes se ale v podstatě děje něco podobného, ale dobrovolně. Je to tlak peněz a prostě vývoj lidské společnosti. Vlastník větších pozemků – „farmář“, jak se jim říká, má větší šanci uspět v konkurenci i u nás hospodařících např. Holanďanů…